Kaligrafie hlasu

Kaligrafie hlasu

„V průběhu posledních několika let jsem se dostal od tvorby a zachycení zvuku také k jeho zobrazení. Odhlédl jsem od jeho fyzikálních kvalit, a soustředil jsem se na automatizované propojení zvuk- tělo a pozoroval jsem tento dialog. V zájmu lepší čitelnosti a orientace ve výsledných kresbách jsem se omezil na hlas – primární nástroj, který je k dispozici od počátku lidstva. Tím se vymezila další kvalita- vztah s původní funkcí hlasu/zpěvu. Letos jsem se zabýval možnostmi zobrazení zvuku v kombinaci s jeho fyzickými vlastnostmi.

Původní propozice na výstavu drobných tušových kreseb na papíře, prováděných během poslechu nejrůznějších hlasových projevů, se značně proměnila. Jedním ze zásadních momentů v tomto rozhodování byla obeznámenost s výstavním prostorem “Makráče“ ještě z období totality.

Základem mého pocitu z tohoto prostoru- chodby je jeho „linearnost“, která velmi souvisí s průběhem zvukové kompozice v čase. Druhým elementem tohoto prostoru je jakási absence čelní stěny- balkonovitý pocit.

Pojal jsem tedy prostor chodby v Makromolekulárním ústavu jako časovou osu, na které se odehrává záznam hlasu/zpěvu v několika rovinách. Jednak je to čistě technická stopa dnes běžných počítačových zobrazení, kterou jsem připevnil na skla fasády zevnitř tak, aby souvisela s časovým průběhem a pohybem diváka.Tato technická zobrazení kontrastují s kaligrafickými zobrazeními hlasu, horizontalně umístěným na stěně. Členění stěny dveřmi 8:5:4:1 určilo délky skladeb, které jsem si pro zobrazení vybral s ohledem na všechny ostatní parametry/původnost- archetypálnost, zastoupení žen i mužů, atd. Dveře samotné představují ticho v kompozici, která se tak stává vlastně partiturou pro další interpretaci,jejíž provedení během výstavy bude oznámeno.

Jako materiál kreseb jsem zvolil popel, který představuje paměť dřeva stejně jako kresba je pamětí zpěvu, který nám hoří u uší.“