Ne možnosti

Cyklus kreseb je určitým záznamem dlouhodobějšího myšlenkového procesu týkajícího se záměru instalovat kinetický objekt ve veřejném prostoru, který využívá sílu vody, nebo větru, či slunečního svitu jako činitelů uvádějících jednotlivé elementy díla do pohybu pomocí gravitace.

Celý objekt spočívá v jednoduchém principu posílání koule ze svahu, která se dostane z určeného místa nahoru díky terénní modelaci a prostřednictvím jednoduchého stroje poháněného zmíněnými silami dle možnosti použití.

Dlouho se vlastně jednalo především o představu volně valící se koule prostorem, emocionálního působení její kinetiky a velikosti na diváka. Je to vlastně banální motiv inspirovaný dětskou hrou, má však i určitou analogii ve světě dospělých, ale je to také princip, který má obdobu v přírodních procesech v makro i mikrokosmu. Jde tedy o opakující se akce, cykly, které mají různou pohybovou intenzitu, určité časové úseky, kdy se zdánlivě nic neděje a události, které mají poměrně rychlý sled.

Do tohoto konceptu však nezapadalo využití tohoto nápadu z pohledu realizace. Koule může emocionálně působit, ne však skutečně ohrozit člověka ve veřejném prostoru svým pohybem ve volném prostoru. Je určitá teoretická možnost, která splňuje vizi o specifické konstituci místa, správná lokalita však nebyla stále nalezena. Bylo tedy zajímavé nechat se unášet myšlenkami jiným směrem. Nebyla to nejen fascinace spirálovitou formou šroubovice unášející kouli na vrchol, ale i možnost radikálnějšího přehodnocení původní formy objektu. Úvahy se dostaly až na rovinu hry s iluzí, perspektivou, relativity zdánlivě skutečného a zdánlivě virtuálního světa.