Po práci

Petra Polifková, absolventka atelieru malby prof. Jiřího Sopka na pražské AVU prezentuje svůj nový obrazový cyklus Po práci. Představuje svoje nové obrazy. Nechme stranou narativní symbolické či jiné významové konotace k názvu a zaměřme se na samotnou malbu. Dědictvím dvacátého století v umění je důraz, nyní eskalující, na avantgardu v nejširším smyslu slova - na sledování předběžců, vizí a inovací, v tom se pojetí výtvarného umění začíná blížit jazyku vědy nebo zaklínadlu jímž je fráze: Trvale udržitelný růst.

Je to přístup do jisté míry legitimní. Petřiny obrazy rozhodně nenesou prapor, nezbádávají nepoznané nebo alespoň zdánlivě nepoznané končiny přístupu k malbě - a ani to není jejich ambicí. Domnívám se že jejich ambicí je něco zcela jiného, co by si mělo udržet nebo dokonce znovu vybojovat svoji důstojnost - Přirozenost, spontaneita, důvěra v nosnost samotné malby, upřímnost.

Přirovnáme-li apel na neustálý růst v umění k horskému výstupu můžeme metaforu rozvinout i tak, že každý výstup potřebuje svůj základní tábor - kde někdo udržuje oheň. Jeho význam je nezastupitelný. A přesně to Petra i mnozí další autoři dělají - Udržují svým úsilím určité schopnosti, dovednosti, citlivost, řemeslo, což zní skoro urážlivě ale nemělo by - prostě udržují celou sumu zkušeností pro ty omrzlé, aby se měli kam vrátit, aby se náhle nezjistilo, že určité kvality vymizely a nemá je dál kdo nést, kdo předat, že jsme donesly nový oheň, ale ten starý nám vyhasl.

Je možné se tázat - proč cokoliv udržovat, proč nenechat i v umění působit přirozenou evoluci ořezávající všechno přežité? Odpověď je věcí důvěry - protože malba je cosi bezedného a jako taková se přežitkem stát nemůže. Jako v kterékoliv oblasti - čím jemnějšího vnímání člověk dosáhne, tím zřetelněji vidí cenu i drobných variet a posunů, modifikací - jen z odstupu lhostejnosti se zdají podstatné pouze přelomové a radikální činy. Pokud člověka vede skutečný zájem, naučí se oceňovat více vůní, chutí a odstínů. Za minulého režimu a snad i těsně po revoluci byla na bankovkách věta která mě fascinovala : Bankovky jsou kryté zlatem České národní banky. Tak už to dávno není, teď už jsou to v jistém smyslu opravdu jen "papírky". Myslím že Petřiny obrazy jsou kryté svoji autenticitou. To je zcela dostatečný důvod proč jim věnovat vnímavou pozornost.