Sloupořadí

Sloupořadí

Architektura, geometrie, prostor, světlo.. betonový zašlý monument jako součást krajiny člověka…
Továrna jako chrám civilizace vznášející se ve svém metafyzickém zastavení času a světla.
Samota ticha kontemplujícího chodce. Periferní tvář města, stopy minulosti.

Městská krajina je nedílnou součástí životního prostředí člověka. Industriální prostor má svou estetickou poezii.
Továrna obsahuje ducha doby svého vzniku a funkčnosti. Výstavba architektury odráží celkovou dobovou náladu, sčítá svou minulost i přítomnost.

Betonové město ve své zchátralosti, průmyslové areály táhnoucí se kolem tramvajových tratí, obzor s dominantou továrního monumentu, dlouhé komíny s modrým nebem, cihlové budovy a táhnoucí se zrezivělé roury, ohromné zastavěné prostranství Třineckých železáren, napětí pohroužené v de Chiricových výjevech a sloupořadí betonových podjezdů jako novodobý Parthenón.