Umělec jako aktivista

„Public art není veřejný proto, že je vystavováno pod širým nebem,…ale proto, že je manifestací takového umění, pro které je pojem veřejnosti trvalým procesem, genezí a předmětem dotazování a analýz.“

Vizuální umělkyni česko-amerického původu Barbaru Benish není třeba publiku obsáhleji představovat, její dílo, které lze vnímat v kontextu postkonceptuálních či intermediálních tendencí v současném umění, je poměrně známé. Představený soubor prací má ovšem mimo jiné demonstrovat časovou kontinuitu, kdy je vizuální tvorba autorky neoddělitelně propojena s jejími občanskými postoji. Fascinující příběh hledání identity, kořenů, kdy se Barbara Benish vypravuje v opačném směru než je obvyklé za „železnou oponu“ do tehdejšího ČSSR, pravidelně od roku 1979, s vidinou kontaktu s rodnou zemí svých předků, má jaksi přirozené vyústění v jejích aktivitách organizačního charakteru. Její role kurátora či moderátora kulturního dialogu mezi českým a americkým prostředím se tak dle mého soudu „zhmotnila“ v dnes již slavné výstavě uskutečněné těsně před sametovou revolucí v Praze nazvané Dialog Praha - Los Angeles, kdy se svými spolupracovníky dokázala zprostředkovat americké umění českým divákům a také iniciovala jednu z prvních euforických, porevolučních cest českých umělců do USA. Tento autorský postoj symbolizovaný procesem otevírání pomyslné osy východ a západ lze také vnímat v kontextu otevírání diskuze, sociální a politické interakce či vstupování do veřejného prostoru v souvislosti s uměním, které lze charakterizovat jako public art. Mýlil by se ovšem ten, kdo by měl dojem, že aktivity Barbary Benish jsou v porevolučních letech méně zajímavé, je tomu spíše naopak. Díky možnosti srovnání, kterou jako zcestovalá umělkyně má, se jí daří i v dalších aktivitách nevědomě přesně definovat specifika české společnosti. Proto je nutné uvést a patřičně zdůraznit, že aktuální galerie Art Wall, která vznikla ve výklencích opěrných zdí Letenských sadů jako svého druhu nejznámější česká billboardová galerie ve veřejném prostoru, kde probíhají pravidelné výstavy v souvislosti s mytologií onoho traumatického „středobodu“ české historie, místa kde byl Stalinův pomník, vznikla na popud právě Barbary Benish. V roce 2000 na toto místo jako první umístila svůj vizuální projekt Flower Power. Nutno podotknout, že i v novodobých demokratických poměrech si tato galerie prošla cenzurním zásahem, pozastavením své činnosti jako důsledek příliš adresné kritiky pražského magistrátu v roce 2008. Role kurátorky a aktivistky Barbary Benish v souvislosti s českým prostředím dále pokračuje jejím dobrovolným exilem na Šumavu, kde ve svém Červeném mlýně ležícím poblíž města Horažďovice, vybudovala zajímavé místo pro rezidence umělců z celého světa. K těmto aktivitám ještě začíná od roku 2007 v horažďovickém zámku provozovat nízkorozpočtovou galerii Califia. V poslední době se Barbara Benish věnuje zejména problematice ekologie, kdy pod značkou Safe Planet produkuje po celém světě řadu přednášek, workshopů a výstav. Mimo jiné také pořádá letních camp pro děti z celého světa na jejím mlýně - Art Mill. Pro dílo Barbary Benish je tak charakteristický moment otevírání či podněcování diskuze v duchu všestranného rozvoje principů občanské společnosti, což je i v současných post-komunistických podmínkách české společnosti stále velmi důležité.