Časopis Architektura 1965

Ústav makromolekulární chemie ČSAV v Praze

Článek k otevření budovy [ Architektura ČSSR XXIV (10), 653-658 (1965) ]

Autor projektu: KAREL PRAGER

Realizace Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze na Petřinách je dokladem všech složitostí architektonické tvorby své doby. Projekt z roku 1958 (uveřejněný s celým popisem stavby v Architektuře ČSSR 1960 č. 8 str. 528) je realizován v letech 1960-1965. Tedy 7 let od prvních koncepčních myšlenek po jejich realizaci. Prosadit koncepci v realizaci za situace nezájmu a mnohdy přímo odporu dodavatelů, výrobců a úřadů, byla několikaletá svízelná práce. V mnohém vyzněla naprázdno. Účast a živý zájem investora o výsledek realizace vytvořil ovzduší příkladné aktivní spolupráce. Bohužel byl nakonec narušen odmítnutím realizace výtvarného řešení štítu budovy. Akademie věd škrtá 150 tis. Kčs z rozpočtu 20 mil. na výtvarná díla, jako „úsporu“ v závěru stavby!
Při volbě konstrukcí i materiálů bylo nutno vycházet z nejúspornějšího řešení s ohledem na nízký limit stavby. Přitom všechna navržená řešení byla atypická, individuálně kalkulovaná, tedy značně nadsazené ceny. Např. kování jednoho okna bylo braneckými železárnami kalkulováno ve výši 250 Kčs! Při tom nepřestoupily náklady 495 Kčs/m' obestavěného prostoru včetně technologického vybavení ústavu. Mnohé konstrukce a materiály byly dodány ve špatné kvalitě jako např. transparentní zelené sklo do fasádních panelů, které místo stanoveného vnitřního pnutí 90 milimikronů dosahovalo hodnoty až 450 milimikronů.
Autor chtěl prokázat na této realizaci, že funkce budovy - splnění všech účelových podmínek provozu, technika stavby a výtvarná koncepce jsou v nedílné kompoziční vazbě. Dále, že je třeba hledat vždy nová řešení všech těchto tří složek ve vzájemných proporcích tak, aby mohlo vzniknout dílo současné. A v neposlední řadě že cesta k architektuře budoucích let musí být probojována vybudováním moderního průmyslu stavebních dílců, zařízení a vybavení staveb. Jen architekt může určit perspektivu tohoto nového průmyslového odvětví, neboť to bude perspektiva budoucí architektonické tvorby.

Poznámky k realizaci Ústavu makromolekulární chemie

Ústav makromolekulární chemie tvoří významnou soudobou dominantu petřinského sídliště. Kontrastně - ve vztahu k okolní zástavbě - působí budova i na chodce, který předtím prošel schematickými prostory obytné zástavby. Budova ústavu je zakončením ulice na Petřinách v souladu s podrobným územním plánem i předchozími variantními studiemi. Zda je to nejvhodnější situování ústavu, to je otázka, která souvisí s celou urbanistickou koncepcí Petřin, jejíž znaky odpovídají tehdejší úrovni urbanistické teorie a praxe.
Ústav makromolekulární chemie je řešen jako solitér, který se svým osobitým pojetím liší od architektury a prostředí svého okolí. Prosté, ale působivé seskupení hmot, vyhovující svou orientací provozním podmínkám ústavu i urbanistickým podmínkám daného staveniště, vymezuje prostor, který je úměrný svým celkovým pojetím i měřítkem významu ústavu, avšak příliš spjatý s objektem, než aby byl odpovídajícím zakončením městské třídy. Skupiny stromů v tomto prostoru nevytváří však ani dojem, že zde již začíná „vstupní zelený areál Hvězdy“ jak bylo záměrem autora.
Architektonický výraz těží z technických možností doby. Zůstane zásluhou autora, že dokázal poprvé v našich podmínkách prosadit použití materiálů, umožňujících průmyslové výrobní způsoby a otevírajících i u nás nové cesty pro umělecké zvládnutí stavebního díla.
Dokonalý výraz hlavního průčelí, na kterém je lesk a rastr závěsných panelů v kontrastu s mozaikovým obkladem čelní plochy laboratorní budovy, je u západního průčelí narušen architekturou provozních prostorů a skladů. O co více požadavky bezpečnostních předpisů a provozní nároky svazují architektovy možnosti, o to více pozornosti je třeba věnovat koncepci těchto prostorů, zvláště u solitérní budovy, vystavené pohledům ze všech stran.
Podstatou své koncepce je ústav makromolekulární chemie nesporně progresivním činem, který bude vzorem pro obdobná pracoviště, jak v dispozici, tak i komfortnosti technického vybavení, jeho promyšleném uspořádání ve vztahu ke konstrukci a v celkovém estetickém zvládnutí celého díla.
Ve všech částech se setkáváme s harmonií mezi výtvarnými záměry a konstruktivní a účelovou logikou stavby.
Laboratorní objekt, který svou variabilitou umožňuje všechny proměny a zvláštnosti laboratorního provozu se úrovní kvality architektonického řešení interiéru neliší od objektu vstupního, kde jsou soustředěny prostory společného vybavení a vedení ústavu, a kterým je tradičně věnována při řešení interiéru největší péče. Dostatečná kapacita vestavěných skříní, volné boxy pro příležitostné umístění přístrojů a instalační jádra vytvářejí v chodbovém interiéru laboratorního objektu části stěny, jednotně zakryté, které se rytmicky střídají s plochou zděných průčelí. Systematické barevné označení skříní, vyměnitelné výstražné tabulky na dveřích laboratoří ukazují, do jaké hloubky se architekt zabýval detailem.
Důsledné rozdělení laboratorního provozu na práci v laboratoři a prostory pro studium a výpočty, umožnilo zlepšení pracovního prostředí. Vedle technicistního konceptu laboratorní budovy působí mírná křivka půdorysu vstupního objektu a vysunutí zasedací síně určitou i když ukázněnou volností. I zde byly elegance a příjemný vzhled vnitřních prostorů dosaženy jednoduchými prostředky. Diferencovanost prostorů je docílena přiměřenou volbou materiálů, barvy a osvětlení.
Zajímavě a důmyslně, přitom však prostě a účelně je řešena posluchárna. Otočné žaluziové stěny umožňují stisknutím knoflíku v několika vteřinách proměnit prostor s denním osvětlením v promítací síň.
Poněkud odlišný výraz - oproti nadzemním podlažím - má interiér suterénu. Interiér tohoto podlaží se specifickou náplní (sklady, dílny, rozvody energií, doprava nákladů) bylo možné i zde „dotáhnout“ tak, jak to vidíme na zahraničních realizacích.
Barevné řešení interiérů je střízlivé, převládají barvy neutrální, chodbové trakty jednotlivých podlaží jsou různě tónovány.
Nábytkové zařízení vyniká účelností, hlavně v laboratořích a pracovnách. V individuálně řešených místnostech někdy vyznívá poněkud formálně.
Realizace Ústavu makromolekulární chemie je výsledkem uvědomělého úsilí autora i stavebníka v boji proti dosavadní konvenci. Je důkazem, jak velký vliv má použití nových materiálů a stavební techniky na architektonické dílo a potvrzením správnosti autorových snah o dosažení co největšího zprůmyslnění stavebních prací.
Cesta k výsledku byla plná překážek, které byly překonány houževnatou a cílevědomou prací architekta, bojujícího za uskutečnění své myšlenky. Škoda, že se nedařilo realizovat výtvarná díla, které autor komponoval jako součást architektury.

Miloslav Koukolík