Pomník prof. Otto Wichterla - autorská zpráva

O autorovi pomníku, akademickém sochaři Michalu Gabrielovi

Výběr informací o autorovi

Narozen 1960

1978 – 1982 Střední uměleckoprůmyslová škola Praha
1982 – 1987 Akademie výtvarných umění Praha – obor sochařství
1987 – zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví (J. David, S. Diviš, Z. Lhotský, S. Milkov, P. Nikl, J. Róna, F. Skála, Č. Suška)

Zastoupení ve sbírkách :
Národní galerie v Praze, Alšova Jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Muzeum umění v Olomouci, Galerie moderního umění v Hradci Králové
2002 – 2004 spolupráce na návrhu pavilonu Indonéská džungle, ZOO Praha

Průvodní zpráva pro 1. kolo veřejné soutěže

Pomník

Pomník geniálnímu chemikovi Ottovi Wichterlovi po několika počátečních nápadech týkajících se jeho nejznámějšího objevu - gelu vhodného pro výrobu kontaktních čoček - přešel do abstraktnější roviny a čerpal spíše z jeho schopnosti tvořivě myslet a myšlenky proměňovat v reálné použitelné vynálezy. Úctyhodné množství jeho patentovaných vynálezů mně nakonec dovedlo k myšlence, vytvořit pomník ve fraktálové struktuře, zdůrazňující právě aspekt šíře a množství strukturovaně rostoucích myšlenek.Vyšel jsem však ještě z několika dalších pohledů na tento zajímavý úkol, a to například z okolního prostředí, ve kterém by byl pomník umístěn, z výtvarného pohledu, který se týká hlavně formy celé plastiky, a nakonec i z technických možnosti použitého materiálu. Návrh pomníku tvoří tedy bronzová deska o rozměrech 120 cm na 225 cm a tloušťce 2 cm se jménem vědce a s datem narození a úmrti. Deska je kolmo postavená na bronzové desce soklu a postupně se dělí nebo rozkvétá až na 64 koncových hranolů 2 cm na 2 cm o délce 20 cm. Do každé ze stěn hranolu bude vyryto číslo jednoho z jeho dvouset patentů. Dělením se deska proměňuje v rostlinu a tato proměna je patrná zvláště, když divák plastiku obejde a uvidí ji z boku. V tu chvíli se pomník promění ve volnou plastiku a výrazně se propojí se stromy okolního parku. Jednoduchá forma a geometrické pravidelné dělení odpovídá a snaží se o souznění s architekturou celé budovy makromolekulárního ústavu. Abych plastiku dobře umístil, ale hlavně aby okolí celého pomníku dostalo jasnou a koncepční podobu, vyzval jsem ke spolupráci architektonické studio, se kterým jsem již dříve úspěšné spolupracoval. Po společné prohlídce místa budoucího pomníku jsme se shodli na umístění.

Umístěni

Jako architekt považuji za velmi důležité, že plastika nemá "zadní" stranu. Proto jsem ji umístil na křížení přístupové cesty a chodníku, jenom kousek vedle základního kamene. Plastiku navrhuji umístit excentricky na čtverci o hraně 5700 mm, vytvořeného deskami z těšínského pískovce šedozelené barvy o rozměrech desky 950 x 475 mm. Návštěvníci Ústavu makromolekulami chemie i náhodní kolemjdoucí mohou tak vnímat její úchvatnou proměnlivost. Tato proměnlivost je dána základní myšlenkou fraktálního dělení, které známe z přírody. Tento princip děleni, přepsaný do prostoru, není nepodobný organickým modelům molekul, jak je známe z hodin chemie. Architektonické tvarosloví makromolekulárního ústavu mi vnuklo myšlenku zvednout celou plastiku o 250 mm nad terén. Plastika tím dostala ještě větší dynamiku v prostoru. Navíc zvednutá deska může vhodně posloužit k umístěni věnců, květin či svíček při výročích. Myslím, že geniální chemik si zaslouží dynamický pomník "geniální" hmoty, jako jeho život sám byl.

Průvodní zpráva pro 2. kolo veřejné soutěže

Koncepce

Do druhého kola jsem návrh pomníku zpřesnil a na základě této změny bylo změněno i jeho umístění. Motiv fraktalově dělené desky zůstal, ale místo soklu jsem spodní část desky prodloužil a ohnul. Vznikla tak velká vodorovná plocha, na kterou umisťuji text, a zároveň tím plastika dostává přední a zadní stranu. Ta se proměňuje podle toho, jak ji chceme vnímat. Pomník má přední stranu tam, kde je umístěn text, a je natočen textovou stranou do středu parku vstříc příchozím. Vnímám-li objekt více jako volnou plastiku, je přední strana naopak otočená vně parku a od diváka ji odděluje zatravněná plocha. Dřívější sokl je touto změnou odstraněn a celá plastika je od vydlážděné plochy odsazená mezerou.

Plastika má tloušťku 2 cm v celé své ploše. Vodorovná část ploché desky je popsaná textem a svislá část se směrem vzhůru dělí a rozvírá v korunu stromu. Ta je ukončena šedesátičtyřmi hranoly, které jsou popsány čísly Wichterleho patentů a užitných vzorů. Čísla jsou nejen informace, ale zároveň důležitý výtvarný prvek. Jejich význam je pro diváka objasněn v textu na desce.

Z větší vzdálenosti má celá plastika působit jako samostatná volná socha. V pomník se promění až s přiblížením se a přečtením detailů. Vzhled pomníku vychází z naplnění obsahu zadání a také z prostředí, do kterého je zasazen. Chtěl jsem, aby souzněl se strohou architekturou budovy Makromolekularního ústavu i s okolním jednoduše řešeným parkem. Proto se i za cenu velkých technických problémů a komplikací snažím udržet jednoduchou formu sochy, která nebude mluvit o pracnosti, komplikovanosti a námaze, ale naopak o lehkosti, jednoduchosti a samozřejmosti, tedy o tom, jak působí ve výsledku většina vynálezů a geniálních myšlenek. Předcházející dřina je nespravedlivě zapomenuta a zůstává opojná radost a lehkost.

Tuto těžce vydobytou lehkost již dobře ilustruje předložený model. Na první pohled vypadá jako vyřezaný nebo vystříhaný z tlustého plechu a naohýbaný do koruny stromu. Tímto postupem je ale nerealisovatelný a ve skutečnosti byl odlit z bronzu metodou lití na ztracený vosk. Záměrně tuto pracnost ve formě sochy nedeklaruji, i když namodelováním struktury bych dosáhl snadno dojmu veliké pracnosti a rukodělnosti. Stejné tak tomu je i v případě velké plastiky, i u ní bych volil cestu nedeklarované náročnosti. Technické řešení by bylo složitější, protože socha by byla odlitá dutá a nad dláždění by byla vynesena několika čepy z nerezově oceli. Tyto čepy jsou propojeny se systémem nosníků umístěných uvnitř odlitku. Žádná z těchto složitostí se nepodepíše na výsledném dojmu sochy. Ta má působit jako snadně naohýbaný tvar. Jeho posláním je, aby zachytil a potěšil oči, předal své sdělení, ale nezatěžoval a neodváděl pozornost svojí pracností.

Text

Důležitou součástí sochy je její textová část. Mimo čísel patentů, která mně svým množstvím vedla k vytvoření předloženého návrhu, obsahuje pomník vlastní text. Mnou navržený text má dvě funkce. Zaprvé sděluje, že jde o pomník významného vědce, a zadruhé vysvětluje a objasňuje jeho koncepci. Z několika variant jsem vybral toto znění.

OTTO WICHTERLE, VÝZNAMNÝ VĚDEC. NARODIL SE ROKU 1913 A ZEMŘEL ROKU 1998. ČÍSLA JEHO PATENTŮ JSOU ZAPSÁNA V KORUNĚ TÉTO SOCHY.

Text pro tuto stránku poskytl Úřad Městské části Praha 6.