Přestože radionuklidy jsou v lékařství a vědách o živé přírodě dlouho a úspěšně zavedeny, v kombinaci s polymery se otevírájí nové perspektivy pro biomedicínu. Radioizotopy se používají k molekulárnímu zobrazování in vivo, a to metodami scintigrafickými (např. planární scintigrafie, SPECT) nebo tomografickými (PET). Velmi perspektivní jsou diagnostické systémy kombinující výhody různých zobrazovacích modalit, např. vysokou citlivost scintigrafie s vysokým rozlišením magnetické rezonance (MRI) nebo fluorescenčního zobrazování. Radiodiagnostiku lze navíc výhodně spojit s terapií v systémech pro teranostiku (theranostics) - dnes velmi progresivní „ušití“ terapie na míru, poskytující zpětnou vazbu pomocí zobrazení biodistribuce léčiva před podáním další dávky.
Nezastupitelné místo mají radioanalytické metody a radioizotopové stopování v biomedicinálním výzkumu implantátů pro humánní medicínu, jednak díky jednoduchosti a univerzálnosti metody, ale především kvůli vyskoké koncentrační citlivosti, která není prakticky dosažitelná žádnou jinou používanou metodou a která je obecně důležitá pro vývoj nových biomateriálů, napr. pro tkáňové inženýrství.
V těchto příkladech a celé řadě dalších aplikací mohou polymery přispět ke konstrukci pokročilých biomedicínských systémů – například přípravou dobře definovaných implantátů pro tkáňové inženýrství nebo magnetických nanočástic s biokompatibilními povrchem a radioaktivní značkou.
Radionuklidová laboratoř ÚMCH je v současné době jedním z mála pracovišť v Evropě, kde lze studovat a vyvíjet polymery pro medicínské aplikace za použití radionuklidového značení.