Jak dneska zjišťujeme, jak je makromolekula veliká? Je řada metod, ale mezi nimi významné místo zaujímá statický a dynamický rozptyl světla. Že tam úplně samozřejmě používáme Einsteinova pojmu fotonu, je banalita; že v druhém případě pracujeme s Einsteinovou teorií dynamiky pohybu, vědí snad všichni, kteří prošli doktorandským minimem. Nu dobrá, chceme vědět něco trochu víc o struktuře té velké molekuly a její dynamice, i když nám o tom dynamický rozptyl světla řekl spoustu. Zajdeme si tedy o dvě patra níže do laboratoří spektroskopie. To ovšem, jak už taky každý ví, je hájemství kvantové mechaniky – Einstein tedy zůstane za dveřmi? Ani v nejmenším: zas jsou tu fotony (jeden, dva, více podle šarže spektroskopisty) a navíc jsou tu spiny (jader u NMR, elektronů v EPR o dvě patra výše). Co každý neví je, že popis řady interakcí spinů (alespoň přesnější) se neobejde bez relativistické opravy – a vida, Einstein je tu zase s námi. Abychom pohlédli tak trochu do budoucna, právě ty interakce spinů patrně budou základem příštích ultrarychlých kvantových počítačů – a vemte jed (ale ne moc silný), že průmyslový kvantový počítač bude využívat makromolekuly.